Rozhovor s MVDr. Ondrou Škorem v časopise Veterinářství

Ondřeji, už jsme spolu jeden rozhovor dělali. Co se od té doby u Tebe pracovně změnilo?

Nepracuji již jen na univerzitě ve Vídni, ale přibral jsem si také částečný úvazek jako onkolog na Animal Health Trust v Anglii, což pro mne znamená novou zkušenost, nové prostředí i způsob práce. Rovněž jsem se stal oficiálním konzultantem v onkologii pro LABOKLIN GmbH &  Co. KG - Labor für klinische Diagnostik, kde pomáhám klientům-veterinárním lékařům s klinickou interpretací histopatologických zpráv a následným dalším klinickým rozhodováním.

Jsi boardovaným evropským specialistkou v onkologii psů a koček. Co bys poradil kolegům, kteří zvažují se specializovat v onkologii?

Především bych je chtěl podpořit v jejich úsilí zapojit se do nějakých zavedených vzdělávacích programů. Možností je celá řada. Stále více kolegů využívá možnosti anglických a amerických certifikátů nebo např. ESAVS vzdělávání, na pomyslném vrcholu je rezidenční tréning. Do budoucna pevně věřím, že se vytvoří také možnost podobného postgraduálního vzdělávání přímo v Čechách a na Slovensku.

Řada kolegů si ale stěžuje, že postgraduální vzdělávání je nepřiměřeně drahé. Jaký je tvůj názor?

Ceny za vzdělávání jsou jaké jsou. Navíc reflektují dosaženou práci, která za lektory stojí. Z mého pohledu se má úroveň našeho dosaženého vzdělání a veškerá energie, čas a peníze, které jsme do něj vložili, přímo promítnout do vyšší ceny veterinárních úkonů, které poskytujeme.

Jsi také členem Zkušební komise ECVIM-CA. Co tato pozice přináší?

Cílem komise je zodpovědně a co nejobjektivněji provádět závěrečné atestační zkoušky kandidátů po absolvovaném rezidenčním tréninku pro udělení titulu EBVS Evropského Specialisty. Zkoušky trvají dva dny, jsou svým rozsahem extrémně vyčerpávající jak pro kandidáty, tak pro zkoušející. Vlastním zkouškám předchází týdny příprav a živých debat nad obsahem a charakterem zkoušky. Těší mne, že jsme skupina zapálených lidí a že si uvědomujeme, že je stále možné průběh zkoušky zlepšovat tak, aby uchazeči odcházeli spokojení.

Hodně přednášíš v ČR a zahraničí, jsi lektorem např. na kurzech ESAVS nebo Improve International, podílíš se praktickém tréninku rezidentů v Rakousku a Anglii. Vzdělává někdo také Tebe?

Člověk se učí neustále od kolegů, které sám vzdělává. Pokládají mi i takové otázky, na které neznám jednoznačnou odpověď, a to mne nutí se do problematiky ponořit znovu a hlouběji. Každý z nich má vlastní zkušenost a velmi často mi popisují zajímavé případy, které bych sám možná nikdy neviděl. Navíc se každý boardovaný specialista musí jednou za pět let znovu nechat atestovat. Pro tyto účely musí vykázat klinickou aktivitu v rámci své specializace, aktivní a pasivní účast na mezinárodních odborných kongresech, vykázat vědecké publikace a oponentská řízení v žurnálech s impakt faktorem a v neposlední řadě se právě podílet na praktickém tréninku rezidentů.

Máš zkušenost z veterinárního prostředí v Rakousku, Anglii a USA. V čem je práce v zahraničí jiná?

Každá země má své vlastní jazykové a kulturní prostředí. V každé z uvedených zemí je komunikace s klientem od začátku jiná, v Anglii je celý systém navíc výrazně ovlivněn pojištěním většiny zvířat. Určitě lze říci, že je jakákoliv práce v zahraničí velkou výzvou, která zpočátku dělá práci obtížnější, ale postupně Vás posouvá dále. V každé zemi se dělá něco trochu jinak, neřekl bych že lépe nebo hůře, a rovněž tato zkušenost člověku pomáhá mít oči otevřené a vědět, že jeden problém je možné řešit několika možnými správnými způsoby.

Pro řadu našich kolegů, ale i majitelů je stále léčba některých onkologických onemocnění stále velmi sporná. Proč si myslíš, že má onkologická léčba i u těchto pacientů smysl?

Rozhodování nad každým pacientem je vždy ovlivněno čtyřmi faktory: vlastním onemocněním, charakterem pacienta a jeho dalšími zdravotními problémy, typem majitele a jeho očekáváním a finančními možnostmi, a v neposlední řadě ošetřujícím veterinárním lékařem. Jediný z faktorů, který můžeme od začátku silně ovlivnit, jsme my sami, jakou vůli a ochotu máme pacientovi a majiteli, který s ním přichází, pomoci. Ze zkušenosti vím, že pokud dobře nasloucháme a máme oči otevřené, tak jsme schopni nabídnout smysluplnou pomoc téměř každému pacientovi a jeho majiteli.

Na prosincovém Endokrinologickém kongresu v Brně budeš mluvit o tom, kdy poslat endokrinologického pacienta na chirurgickou léčbu. Na co se můžeme těšit?

Řada endokrinologických chorob je způsobena nádory. Pokud léčíme jen nadbytek nebo nedostatek hormonů, léčíme vlastně až následek onemocnění, nikoliv jeho příčinu. Onkologická léčba, kam patří i chirurgická onkologie, se naopak přesouvají zpět k primární příčině endokrinologického onemocnění. I o tomto tématu bude řeč...

Jak mohou kolegové v Česku a na Slovensku tvých zkušeností a znalostí prakticky využívat?

Také ve Vídni na univerzitě řeším řadu onkologických konzultací s klienty z Čech a Slovenska, někdy je pro klienty i ošetřující personál problém jazyková bariéra, někdy i nutnost cestovat na dlouhou vzdálenost s onkologickým pacientem. Začal jsem tedy pracovat jako onkolog-specialista na klinice Regiavet v Praze a Animed v Brně, jsem tím klientům blíž a je to pro ně jednodušší. Výhledově se snažím o podobný projekt na Slovensku i pro slovenské klienty.

Milý Ondro, moc Ti děkujeme za rozhovor. Chtěl bys, stejně jako ostatní přednášející, sdělit na závěr něco našim čtenářům?

Moc se těším na všechny, se kterými se potkám na prosincovém kongrese v Brně a všem  přeji  v osobním i profesním životě spokojenost.

zdroj: Veterinářství

Anketa